... Bože, já Ti věřím ...

Nevím, zda zrovna tohle psát ... prostě bych na ten pocit, na ten sen (?) nejraději zapomněla ... pokud mi, nebo vám, to bude dělat "problémy", článek vymažu,  ...

Včera jsem po delší době vzala do rukou Bibli ... přečtu si něco kratšího... řekla jsem si a vnořila jsem se do listů Janových ...

Zavírám Bibli ... chystám se spát ... usínám ... v tom ale, sama nevím, zda se děje sen, či skutečnost ...

... cítím na hrudi obrovský tlak ... z krku nemohu vydat ani hlásku ... jen chrčím ... chci rozsvítit lampu, ale cítím, jak mne obrovská tíha tlačí do lůžka ... lampa problikuje a na mé mačkání nereaguje ... vidím oči, mám dojem že dokonce mé oči, kde se zorničky rozšířily ...

...chrčím dál a říkám si - musím se modlit! ... Otče náš ... procitám ... držím křečovitě peřinu, hrudník (promiňte tu upřímnost - především bradavky) pálí ... slyším svůj chrapot ... krk a celá záda mě polívá štiplavý chlad ... chci se zvednout pro růženec ... bojím se ... Zdrávas Maria ... a pomalu zvedám prsty místo kuliček, růženec zůstává na svém místě ... pomalu se rozhlížím po pokoji ... Zdrávas Maria .... Zdrávas Maria ...

Děcka, bylo to ... silné ...
...  jak ten pocit, tak modlitba ... Modlitba, která mne uvedla do klidu, modlitba, která zahnala to "divné", modlitba, která byla se mnou, modlitba, která mne ukolébala k spánku ...  Modlitba, kterou se snažím vyjádřít - Bože, já v Tebe věřím a Bože, já Tobě věřím ... Byl to tak hmatatelný strach, a zároveň tak hmatatelná víra ... Bože, já Tobě věřím ...

To všechno výše popsané je pohyb na tenkém ledě ... ale naše  jistota je Láska - Bože, já Tobě věřím ... která mi pomohla a uklidnila mne ... jen opravdu žít tu skutečnost - Bože, já v Tebe věřím a Bože, já Ti věřím ...